Zdeněk Fink

Opět po roce – Velikonoce

29. 03. 2018

Ještě nedávno jsme se před Vánocemi těšili, až se začnou prodlužovat dny a ani jsme se nenadáli - Velikonoce jsou tu. Pro mne jistě nej, nej, nej svátky v roce. Spojují se v nich prastaré předkřesťanské zvyky vítání jara snad všech světových kultur, a s ohledem na blízkost data ukřižování Krista, s židovským svátkem Pesach. Připomínka vysvobození Židů Mojžíšem z egyptského zajetí, a Kristovo vzkříšení, jsou i nejvýznamnějším svátkem křesťanských církví. Nevím jak pro vás, ale pro mne jsou především svátkem jara a uvědoměním si naší křesťanské historické souvislosti. Jsou ale také dobou setkávání s přáteli a rodinou, příjemné přípravy jídel, klábosením, pletením pomlázky a trochou sportu. Pomlázku pletu každý rok přes to, že na koledu už léta nechodím. Bývaly to, ale kolikrát těžké chvilky prvních zkušeností s alkoholem J Rádi doma koledníky vítáme. Do kostela na mši chodím výjimečně, a to je asi chyba. V naší zemi není tolik praktikujících křesťanů jako v některých okolních, ale mnoho lidí je věřících. A právě ve chvílích svátečního rozjímání se v nás často probouzí hrdost a poučení z historie naší země. V těch chvílích je čas se zastavit a uvědomit si, kdo jsme, kam patříme, a kdo naopak mezi nás nepatří. Je to nepochybně lepší, než chodit v sevřených útvarech ve vysokých botách nebo s kápí na hlavě,  strašit se nepřítomným nebezpečím, burcovat k nesmyslům a provokovat nenávist. Tak si ty letošní Velikonoce užijme pěkně v klidu a pohodě.:-)